collalloc-banner-01.gif


Fitness club Hanky Kynychové Hejbej se TV Břišní pekáč s Hankou Kynychovou Nadační fond Hanky Kynychové - kynychova-nadace.cz E-shop kynychova-shop.cz

Rozhovor s Michaelou Sejnovou

Rozhovor s Michaelou SejnovouDalší z řad umělců, kteří se aktivně podílejí na aktivitách Hanky Kynychové ve spojení s dětmi, je mladá zpěvačka a herečka, hvězda muzikálu Děti ráje, ale také učitelka a cvičitelka aerobiku Míša Sejnová. Ta kromě projektu Hejbejte se... zpívá bez nároku na honorář na většině akcí, které Hanka pořádá. Chcete o ní vědět něco víc? Čtěte...


Vaše zatím nejvýraznější role byla Eva v muzikálu Děti ráje. Jaká byla vůbec cesta k tomu, dostat hlavní roli v jednom z nejoblíbenějších muzikálů posledních let?

Už jako malá jsem si doma v pokojíku hrála na pohádky, nejvíce na Popelku, na dětských táborech zase na zpěvačku. Účastnila jsem se dětských recitačních soutěží a přihlásila se do dramatického kroužku. Pak mě oslovil principál malého divadla VeTři. Tam jsem se asi ostřílela nejvíce, jelikož většina našich představení byla postavena na improvizaci, zpěvu a práci s dětmi. Další zkušeností - tentokrát před kamerou, byla spolupráce se společností Mistrál production, se kterou jsem natočila propagační dokument o řemeslech a učebních oborech pro náctileté.

Prvopočátky zúročování vašeho talentu tak sahají až do dětství, čemu všemu jste se ještě věnovala?

V předškolním věku jsem zpívala v dětském pěveckém sboru Permoníček, osm let jsem se věnovala hře na housle, hrála jsem divadlo v dětském dramatickém kroužku, ale mému srdci byl nejblíže aerobik.

Proč jste si vybrala zrovna tento sport?

Přivedla mě k němu moje maminka, která se mnou a s mým starším bratrem doma často cvičila. Potom se jí dostal do ruky letáček z DDM Most o otevření zájmového kroužku aerobiku, tak jsme se byly podívat na úvodní hodině, která se nám moc líbila, a už jsem tam zůstala. Já jako cvičenka a maminka jako trenérka. První rok jsem cvičila jen rekreačně, ale potom si mě vybrala trenérka sportovního aerobiku.

Jak jste se dostala k trénování dětí? Je to náročná práce?


Převzala jsem štafetu po mamince, která na trénování už neměla čas. Mě práce s dětmi baví a brala jsem to i jako možnost načerpat pedagogickou praxi. A musím říct, že to není žádná legrace. Nejprve jsem trénovala jen děti od 3 do 7 let, děti v tomto věku nevydrží chvilku v klidu a získat si jejich pozornost není dvakrát jednoduché. Poté jsem si přibrala trénování starších děvčat mezi 10 a 13 lety, a s těmi je zase jiný problém, přicházejí do puberty a dostat je na trénink, vytrhnout jim mobil z ruky a zaujmout je rozcvičkou byla fuška. Ale jak s nejmenšími, tak i se staršími děvčaty jsem byla moc ráda a často na ně vzpomínám.

To všechno pro vaši budoucí muzikálovou kariéru mělo určitě význam. Velkou výhodou pro vás byl taky jistě fakt, že producenti chtěli do muzikálu Děti ráje obsadit zejména neznámé tváře. Jak vás napadlo jít na konkurz?

O konkurzu mi řekl kamarád, který na něj byl pozván před nějakými osmi lety. O muzikálu se totiž uvažovalo už tehdy, to na něm pracoval dokonce i Michal David, ale tenkrát se nerealizoval. V roce 2009 projekt obnovili a já jsem neměla co ztratit. Tak jsem to zkusila a ono to vyšlo hned na poprvé.

Vzpomínáte si na první pocit, když vám zavolali, že máte jednu z hlavních rolí?

Netušila jsem, že jsem byla vybrána na hlavní roli. V emailu, který mi poslali z produkce, jen stálo, že jsem byla vybrána do týmu Dětí ráje a že mám přijet podepsat smlouvu. Samozřejmě jsem byla moc šťastná a jela jsem do Prahy s tím, že budu hrát maximálně nějakou malou, bezvýznamnou roli typu „paní, nesu vám psaní". I to by pro mě byl velký úspěch. Takže když mi to řekli, nemohla jsem tomu uvěřit, a přešlo mě to až ve chvíli, kdy jsme začali zkoušet.

Jak probíhalo zkoušení?

Zkoušky byly hodně náročné. Než jsme začali zkoušet v divadle, docházeli jsme na korepetice, kde jsme se učili jak sólové, tak sborové písničky. To se dalo zvládnout, ale nácvik v divadle už byl mnohem náročnější. Jelikož v první polovině představení často tančím, musela jsem být od devíti do dvanácti na nácviku choreografie, od dvanácti jsme měli čtenou a pak jevištní zkoušku, která trvala až do večera a druhý den to samé. Přiznám se, že na choreografie jsem se těšila víc, jelikož mám tanec ráda a jsem si v něm jistější než ve zpěvu a hraní. Na jevištních zkouškách jsem byla hodně nervózní, kolem mě bylo plno zkušených herců a já jsem si mezi nimi připadala jako Alenka v říši divů. A hlavně jsem měla velký respekt z pana režiséra Petra Novotného. Je to osobnost, moc si ho vážím a nechtěla jsem ho zklamat, když mi dal tak velkou příležitost hrát jednu z hlavních rolí. Zkoušeli jsme každý den kromě neděle, tři měsíce v kuse. Byly to zatím pro mě nejnáročnější tři měsíce v životě. A v den volna jsem vždycky jezdila za rodiči do Mostu a brečela jim na rameni, jak to nezvládám, že jsem neschopná a že bych to měla vzdát. Oni mi ale pokaždé dodali odvahu a sílu do dalšího týdne. Jen díky nim jsem vydržela, nevzdala se a musím říct, že to stálo za to.

Vzpomínáte si na první den, když jste přišla do divadla?

Vzpomínám si, že jsme byli pozváni na schůzku, na kterou jsem přišla o půl hodiny dříve. Naštěstí chvíli po mně začali přicházet tanečníci, se kterými jsem se rychle spřátelila a malinko ze mě opadla i nervozita, se kterou jsem přišla.

Co vás na tomhle projektu nejvíc překvapilo?


Byla jsem příjemně překvapená pohodovou atmosférou, která v divadle panovala. Všichni byli milí, vstřícní... Když jsme si s něčím nevěděli rady, zkušenější kolegové nám vždycky pomohli. Mně nejvíc pomohl Lukáš Vaculík, který mi vysvětlil, jak mám svou roli uchopit. Pan režisér byl taky úžasný, dokázal nám, začínajícím hercům, všechno krásně do detailů popsat a hlavně s námi měl velkou trpělivost, což prý většina režisérů nemívá.

Divadlu jste věnovala téměř tři roky života, je něco, čeho za tu dobu litujete?

Vůbec ničeho nelituju. Jak už jsem říkala, bylo to jen velice těžké období. Studovala jsem třetím rokem na SPgŠ v Mostě, musela mít individuální vzdělávací plán, takže jsem přes den zkoušela v divadle a po nocích se učila do školy, do toho jsem stále trénovala a sama ještě cvičila závodně aerobic. Bylo mi 17 let, neměla jsem řidičský průkaz, proto jsem hodně času trávila v autobuse, kde jsem buď doháněla spánkový deficit, nebo se učila. Následující rok byl ještě těžší, čekala mě státní maturita a nikdo přesně nevěděl, co se po nás bude chtít. Do toho jsem už bydlela v Praze, jelikož akcí okolo divadla bylo víc a víc, začala jsem zpívat s kapelou Funny orchestra, spolupracovala s Hankou Kynychovou a abych se v Praze uživila, začala jsem hlídat děti. No, bylo a vlastně je toho stále moc, ale vážně ničeho nelituju, ba naopak, jsem ráda. Úspěšně a v termínu jsem dokončila střední školu a teď dělám to, co mě baví a to je na tom to nejlepší.

Tato zkušenost vám přinesla i další pracovní nabídky, jaké?

Ano, mám jednu nabídku na nový muzikál a taky na televizní seriál.

O čem bude nový muzikál a kdy se na něj diváci mohou těšit?

Těšit se na něj mohou od 15. září 2012 v pražském divadle Hybernia. Motivem je rozhlasová hra Krůpěj medu pro Verunku. Autoři si děj lehce upravili, napsali k němu nádherné písně a myslím si, že se u něj pobaví jak děti, tak jejich rodiče.

A seriál?

Seriál se jmenuje Gympl a bude ho točit televize Nova. Tam budu hrát jednu ze studentek. Začínáme natáčet za měsíc, tak jsem zvědavá, jaké to bude. Mám za sebou pilotní snímek a vypadá to moc zajímavě!

Ještě jsme nezmínili vaše charitativní aktivity. Zapojila jste se do projektů Hanky Kynychové, proč?

Už třeba jen z toho důvodu, že je mi dětí z dětských domovů líto a mrzí mě, že si je nemůžu všechny vzít domů a dát jim to, co potřebují. Chci je tak alespoň touto cestou potěšit, vytrhnout od všedních starostí a ukázat jim, že i ony mohou být úspěšné. Ten úsměv, který se ve tváři dětí díky tomuto projektu objevuje čím dál tím častěji, stojí za to.

Jaké jsou děti z domovů, se kterými jste měla možnost pracovat?

Jsou to úplně normální děti, jako všechny ostatní. Mají své problémy, starosti, lásky...

Jak se díváte na problematiku možného zrušení dětských domovů?

Připadá mi to jako jeden velký nesmysl. Ti lidé si neuvědomují, jaké by mohly být následky jejich rozhodnutí. Nechci si radši ani představit, kde by děti z DD skončily... Pevně věřím, že taková hloupost neprojde.

Jako odborník na aerobik, cvičíte i s Hankou?

Ano, mám doma několik DVD s Hankou a chystám se začít chodit do fitka na Hančiny hodiny.

Jistě potřebujete pro svoji práci dobrou fyzičku, jak se jí momentálně věnujete?


Ještě když jsem žila v Mostě, cvičila jsem čtyřikrát týdně aerobik, chodila do fitka, plavat, na brusle a hlavně na dlouhé procházky se svým pejskem. Bohužel kvůli práci nemám tolik volného času, abych se věnovala sama sobě, ale kompenzuju si to tím, že denně chodím po schodech, i v metru na eskalátorech nestojím, ale pěkně šlapu. A už přes půl roku mám výborného parťáka na procházky, malého Samíčka, kterého hlídám.

Co pro vás znamená zdravý životní styl?

Každodenní pohyb, dodržování správné životosprávy, dostatek tekutin a pozitivní myšlení. Bohužel se tím neřídím tak jak bych měla. Měla bych se polepšit.:-)

Měla byste nějakou radu pro čtenářky, jak pracovat na tom, aby vypadaly jako vy?

Nemyslím si, že bych právě já mohla někomu radit, sama se mám ještě hodně co učit, nicméně jsem zjistila, že hlavní je, naučit se řešit věci v klidu, pokud možno se nestresovat, protože když nejde o život, tak jde o ... :-) Mít se ráda, myslet pozitivně a usmívat se, protože úsměv nestojí nic, ale udělá mnoho.



Rozhovor s Michaelou Sejnovou
 
Fitness club Hanky Kynychové Hejbej se TV Břišní pekáč s Hankou Kynychovou Nadační fond Hanky Kynychové - kynychova-nadace.cz E-shop kynychova-shop.cz